Rozloučení se sezónou
Po 27. zápase sezony byl velkolepý večírek. 
Oba kapitáni vše pečlivě sečetli, připravili a došlo na předávání těch nejkrásnějších pohárů. Ano pár roků nám do krásy a historie Stanley cupu chybí, ale 19. ročník a tedy 19 cedulka na poháru již má svoji velkou hodnotu. Nejprve byl vyhlášen nejlepší hráč a podle očekávaní si pro ocenění došla strakonická legenda David Majer - bohužel toto ocenění není spjato s žádným pohárem.
Na první pohár a milou povinnost naplnit kočár se těšil nejlepší střelec. Mezi střelci se již od úvodních utkání rozhořel lítý boj mezi modrým Tomasem Cambelem Kabelem a žlutým ostrostřelcem Pepou Matesem Matyskou. Dlouho ani jeden z nich nevěděl kdo má na vrh a tak se snažili do posledních kol. A kdo byl úspěšnější a došel si pro tento krásný pohár? 
Opět to rozhodli brankáři a hlavně famózní forma Davida Majera a tak si pro cenu došel žlutý sršeň Pepa Matyska. 
Po tomto oddechnutí, hlavně ze strany několika dalších střelců již došlo na pohár pro poražený tým. Tentokráte si pro slavný pivní pohár došel kapitán žlutých vos Jarin Přéca Přecechtěl.
A nastala ta chvíle na kterou čekají všichni hráči celý rok a nikdy se vícekrát nebude opakovat. Objevil se ten největší pohár, plně naleštěný a s novou cedulkou pro vítěze. 
Jeho první zdvihnutí "nad hlavu" provedl kapitán modrých Ládík Vošta. Jednalo se díky jeho váze téměř 15 kil, čímž směle konkuruje stanley cupu, pouze o zdvihnutí do výšky Ládíkova fousku. Přesto radost v modrém táboře byla veliká. 
Bouchala první šampaňská a plnil se pohár až po okraj. Každý se z něho chtěl napít, každý si ho zdvihnout a vyfotit se sním. Po té již přišli na řadu vítězné doutníky od dlouholetého matadora modrého týmu Ivana Hrdličky. A protože FARMA CUP je hlavně o partě, sounáležitosti a společenství dostali doutníky i žlutí.
Vítěz střeleckého poháru si ho náležitě vychutnal než se vydal na své kolečko s vítězným kočárem.
Modří si pohár užili a již pomalu začala hudební a taneční část celého večírku proložena občasnou návštěvou baru. Mezi nejpilnější tanečníky patřil kapitán vítězného týmu a nemaje na večírku svoji 
drahou polovičku vyzval střídavě k tanci všechny přítomné dámy. Veden výborným výběrem hudby, se Ladík tak roztancoval, že se mu až do brzkých ranních hodin nechtělo domů. Podle zákulisních informací, se nám s potvrzených zdrojů donesla informace, že cestou domů se mu přihodila malá nepříjemnost. Do historie starého křapáče (Stanley cupu) tak byla připsána další kapitola. A protože tento článek nemohu natahovat do nekonečna, popřeji všem hráčům příjemné tenisové léto a v září opět v plné síle, kondici a hlavně plném počtu na modré.
